//// Rakousko

Francis Picabia ve městě Krems

Francis Picabia ve svém umění propagoval bezstylovost, upřednostňoval ironii před ideologií a jako revitalizátor moderny nachází pochopení až v současné době.

 

První retrospektiva díl Francise Picabia (1879 - 1935) v Rakousku nabízí nové pohledy na anachronický vývoj umění v 20. století. Jeho dílo nás nutí přehodnotit pohled na avantgardu. Jako jeden ze zakladatelů časopisů 391 a nonsens-básník a malíř je společně s Marcelem Duchampem považován za průkopníka dadaismu a surrealismu. Zanedlouho se však rozhodl pro dráhu hraničního malíře a proslavil se výroky jako umění je hra a hlava je kulatá, takže myšlení může měnit směr. Uznání získal svými obrazy strojů (mechanomorfiami), pak se však rozhodl pro kopírování starých mistrů a malování modelů z banálních časopisů.

Rozhořčení v kruzích dějin umění a umělecké kritiky

Kritika na adresu "odpadlíka" se řídila vyjádřeními surrealistického boha Andrého Bretona. Picabiovi současníci nesprávně považovali jeho roztříštěnost za podbízení se klasicismu autoritářského režimu a jeho odmítání jakéhokoliv individuálního stylu a kultu génia nachází porozumění až dnes. Za Picabiovými záměrnými recidivami a dvojitými strategiemi se skrýval experimentátor plný ironie a metodiky náhod, který prozíravě předvídal strategie postmoderny. Až generace Sigmara Polka či Martina Kippenberga začala Picabiovu domnělou bezcharakternost a jeho odmítání jakéhokoliv škatulkování považovat za příkladnou. Objevil ideologie v umění, politice a životě, odhalil kýč a komerci jako převratné strategie a více než kdokoli jiný má prostřednictvím proudů jako Bad painting, Pop a Postpainterly abstraction vliv i na současné umění.

I správci Hansi-Peteru Wipplingerovi se podařilo nejen z mezinárodních muzeí, ale zejména ze soukromých sbírek a galerií přinést do města Krems zásadní díla ze všech tvůrčích fází umělce, který se prezentoval jako vynálezce vážné komedie. Po začátcích poznamenaných predimpresionizmem barbizonské školy, prošel Picabia od impresionistického malování krajinek k radikálnímu směru fauvizmu a kubismu, který se projevil v Picabiových malbách strojů svědčících o zájmu o techniku ​​v období první světové války. Kolážemi vytvořenými z běžných předmětů jako makarony, leukoplast, drát, podrážky, peří apod. a prolínáním motivů na malbách se Picabia rozloučil s dadaizmem i díly vytvořenými lesklým průmyslovým lakem a začal spolupracovat s hudebníkem Erikem Satiem a režisérem Reném Claire. Stejně jako Duchamp, i Picabia průběžně zaměňoval umění za jiné činnosti.

Přibližně ve třicátých a čtyřicátých letech přišla Picabiova fáze hyperrealizmu, v rámci které maloval akty z podřadných časopisů, za což mu bylo vyčítáno Podbízení Hitlerovi, Mussolinimu a Stalinovi. Po roce 1945 opět radikálně změnil postoj a svými tečkovitými kompozicemi se přidal k diskusi o abstrakci kolem Ecole de Paris, jejíž ústřední postavou byl Pierre Suolages a neformální malbě Hanse Hartung. Náhlé změny postojů a domnělé koketování s komercí komentoval ve svých spisech "šnečí kousnutí nerozumu" a "Malování lepší budoucnosti". Stejně jako Damien Hirst, Picabia při aukcích zvyšoval cenu svých děl a dokonce se prý snažil záměrně přiblížit údajně špatnému vkusu svého publika.

Francis Picabia. Retrospektíva

Od 15. července do 4. listopadu 2012, denně od 10 do 18. hod

Kunsthalle Krems, Franz-Zeller-Platz 3, 3500 Krems

Tel.: 0043 2 732 908010, www.kunsthalle.at

Další informace o zajímavých kulturních akcích v regionu Centrope najdete na:

www.k2centrope.com.