Toggle Tags

Tagcloud navigation

Just click according to your interests - the bigger the word, the more information available!

Tags:

Adalbert 1-2 © Ursula Pietschmann

Adventní pohádka s mycentrope: Adalbert (1)

Portál mycentrope.com Vám daruje vánoční příběh. Každou adventní neděli si můžete přečíst první ilustrované vydání pohádky o Adalbertovi, vánočním skřítkovi.
Advent, Advent, svíčka hoří ... Pojďme se vydat do světa vánočního skřítka Adalberta s první částí pohádky!
 

 

Tato obrázková knížka je pro mne vhodná, jestliže

       … se dovedu o něco déle soustředit

       … znám 4 roční období

  … chápu, co je budoucnost a minulost

***

Adalbert, maličký zahradní trpaslík, stál v jedné překrásné zahradě na hezkém, slunném místě hned vedle šeříku.


Pokaždé, když vyšlo slunce, zamrkal Adalbert radostně do světla a jeho blonďaté vlásky se zatřpytily pod červenou čepicí.

„Jsem nejšťastnější zahradní trpaslík v této zahradě,“ pomyslel si Adalbert pokaždé.

                           

Nebylo také divu. Každý den, když vysvitlo sluníčko, přišel do zahrady starý zahradník v zelené zástěře, aby se postaral o své přátele, květiny a keře. Pokaždé také přišel k šeříku a pozdravil svého malého kamaráda, zahradního trpaslíka: „Ahoj Adalberte, můj maličký trpaslíku, jak se dneska máš?“

Adalbertovy zelené oči se pokaždé pod světlými vlasy a červenou čepicí rozzářily radostí.

„Starý zahradník na mě nikdy nezapomene!“ radoval se Adalbert.
 

Jednoho dne pršelo, země pod Adalbertovýma nohama byla mokrá a dešťové kapky pleskaly o jeho malý obličej. Adalbert proto myslel na další slunečný den a nebyl vůbec smutný, že jeho malá zelená zástěrka, jeho obličej a dokonce i jeho červená špičatá čepička byly celé pokryté hnědými skvrnami od hlíny.
 

Když zase vykouklo sluníčko, přišel i starý zahradník.

Pozdravil své květiny, poblahopřál jim k pěknému lijáku a poté šel přímo k Adalbertovi.

Opatrně trpaslíka zvedl, z tašky vytáhl velký šátek a celého ho vyleštil, až se blýskal.

„Ty můj ubohý trpaslíku,“ zasmál se starý zahradník. „Tobě se déšť jistě nelíbil tolik jako našim kamarádkám květinám. Ale teď jsi už zase suchý a pěkný.“

S těmito slovy položil Adalberta zpět na své místo pod šeřík.

Když přišla zima, zabalil starý zahradník Adalberta opatrně do měkkého šátku, a protože všude kolem něj už byla tma, mohl Adalbert celou zimu spát v krabici na poličce zahradního domku.

Zatímco venku sněžilo, snil Adalbert o létě, zahrádce a svém starém zahradníkovi, který se o něj vždy láskyplně staral stejně jako o své kytičky a keříky.

Avšak jednoho studeného a deštivého podzimního dne se Adalbertův život najednou změnil.

Pršelo už několik dní a u Adalbertových nohou leželo mnoho listů:

„Zvláštní, že si mě starý zahradník ještě nevyzvedl a nezabalil mě do měkkého šátku,“ pomyslel si. „Přece už nastal čas k zimnímu spánku.“

Adalbert ale čekal marně.